あたしの世界！ - Články

Rezavý pruh a Ajikaaaaaan!! xD

Tue, 22 May 2012 19:06:11 +0200

Minasan, konbanwa!

Zase jsem vymyslela neuvěřitelně originální název článku xD Takže nejdřív k té rzi. Mám jí na vlasech ^^ Teda né, že by mi zrezivěly, ale byla jsem dneska u kadeřnice a k ostříhání jsem přidala ještě jeden rezatý proužek vedle ofiny x3 Já teda chtěla oranžovou (jak jinak xD), ale ta bohužel nebyla. Ale s touhle barvičkou jsem moc spokojená x3

A teď, co to je Ajikan? Myslím, že spousna otaku to ví. Pro ty, co stále ještě nejsou v obraze: Ajikan je zkratka jména kapely ASIAN KUNG-FU GENERATION. Vím o nich od té doby, co sleduji Naruta, ale po tom co se jejich píseň (After Dark) objevila v Bleach jako opening, je musím pořád poslouchat xD Nyní jsou v mém žebřičku hned za ORANGE RANGE (ano, jsem silně zaujatá, protože Renji poslouchám už 5 let a přirostli my k srdci tak, že jsem na nich závislá ^^).

Malá ukázka (ta písnička je k sežrání a dokonce u mě na žebříčku nejlepších openingů v Bleach předběhla Asterisk od ORANGE RANGE o.O):

Muhaha xD ten kytarysta, co zpívá druhý hlas má stejný model kytary jako já x3 (akorát on má drahý Gibson a já levnější Cort ^^)

To byl koncert a teď vám ukážu ten opening (s ukázkami na druhý Bleach film ^^, v hlavní roli Toushirou x3):

Takové hezké video :D

Fri, 18 May 2012 13:06:39 +0200

Koooonichiwa~

Jsem tu zas ^^ Jen tak jsem projížděla youtube a našla tohle xD padala jsem pod stůl xD

Taky mě to přivedlo k zamyšlení se nad tím, jestli náhodo nemá Toushirou ty bílý vlasy z Matsumoto xD Nikdo to její jméno neumí zařvat líp... chudák... když ho zrovna nemají za žáka základní školy, tak ho uplácí sladkostma xD

A teď k tomu videu :D

Toushirou-kun... tedy Hitsugaya-taichou už je domaaa!!

Fri, 18 May 2012 06:39:50 +0200

Ohayou gozaimasu~ ♫

Aaach jo, dneska jsem se zase probudila brzo T0T... Jop, a pak jsem ještě ségře pomohla s parodií na pohádku... hned po ránu něco tvořit T^T

Ale teď k té důležité zprávě!

Hitsugaya-kun dorazil!! Včera jsem okolo třetí nakoukla do schránky pomocí Mrkve 20000 a spatřila tam onen papírek. Ačkoliv mě stále bolí v krku, moje "kyaa~" bylo slyšitelné (a teď myslím, že mě to bolí ještě víc xD). Rychle jsem se nabalila a šla na poštu. Byl tam, byl tam!! x3 Doma jsem se ještě vzpamatovávala z té cesty, ale měla jsem to, yatta~!!

No není to roztomilý?!! Chou kawaii~!!

Horizontální nápis: Hitsugaya; vertikální nápis: Toushirou x3 Jak jinak, že?

Miluju Mangashop!! Byl to fofr! Měla jsem to tady do dvou a půl dne.

Nemůžu se dočkat, až přijde Reina ze školy a budem se spolu dívat na film. Totiž, my jsme na Toushira ujetý tak trochu obě (na Toushira a Gina - ne spolu v posteli!! xD *vzpomíná na jeden děsivý rozhovor*). No a v jednom openingu byl furt a furt on. Zdálo se mi to jako ukázka nějakého filmu a on to opravdu film je!! Jmenuje se Gekijouban BLEACH The DiamondDust Rebellion Mou Hitotsu no Hyourinmaru. Znamená to BLEACH film: The DiamondDust Rebellion (to anglicky si musíte přeložit, nenacházím správná slova xD) Ještě jeden Hyourinmaru. Hyourinmaru je Toushirovo zanpaktou.

Pání, když tam vidím Rebellion, tak to bude opravdu určitě zajímavé~ *dívala by se na to, i kdyby to byla největší nuda jen proto, že je tam Toushirou* ≧∇≦

Nemůžu se dočkat!!!

nik-chan a upír

Thu, 17 May 2012 12:03:40 +0200

Konnichiwa~! Tohle se mi stalo na začátku roku a dneska jsem si na to s úsměvem vzpomněla xD

Šla jsem na odběry krve. To bylo moje poprvé! V čekárně jsem se hezky usadila a několik lidí na mě zaměřilo zkoumavý pohled. Pak jsem periferním viděním zaregystrovala pohyb něčí hlavy. Jeden pán na mě kýval a naznačoval, ať se mrknu ke dveřím. Stál tam strojek a když jsem si ho prohlédla blíže... fíha! Byla to taková ta věc, jakou mají na poště ve větších městech. Totiž, dá vám to lísteček s číslem, abyste věděli, kdy přijdete na řadu. Překvapená jsem si vzala číslo a najednou něco zacinkalo. Vzhlédla jsem a tam byla tabulka s mým číslem na prvním místě. Vešla jsem a v ordiaci byl pult a několik židliček oddělených stěnami. Položila jsem na pult papíry, které jsem dostala od doktorky a jedna paní mě zavedla na židličku úplně v zadu místnosti. Pak si přinesla tři zkumavky a můj papír. Snažlila jsem se to na sobě nedat znát, ale málem jsem vyletěla stropem. Napíchla mě a postupně vyměňovala zkumavky. S kameným výrazem ninji/shinigami jsem čekala, až to bude hotové... Teda řeknu vám, už to nikdy nechci zažít xD

Nakonec jsem v čekárně málem zapomněla bundu a myslím, že ty lidi z ní na mě asi tak lehce nezapomenou xD

Minna minna minna! Mám nové SB!! x3

Thu, 17 May 2012 10:25:30 +0200

Jmenuje se Kristýnka a tady má blog!!

Děkujiii~! ^^

007 na mě prostě nemá!! xD

Thu, 17 May 2012 09:02:23 +0200

Tak a je tu další den, kdy si hezky lenoším doma :D Je krásné, když vám doktorka řekne, že máte zůstat doma a vám není tak zle, aby jste o sobě nevěděli :D (no dobře, zas tak úžasný to není, pokud se často budím, abych se vysmrkala >.<)

Nyaa~ dnes čekám speciální zásilku!! x3 Tedy dnes nebo zítra. V mangashopu jsem si objednala úžasný pouzdro na mobil s Hitsugayou (Bleach!) a tak moc se těším!! Včera v poledne mi z mangashopu napsali, že objednávku vyřídili a je na cestě.

Takže dneska každou hodinu kontroluju schránku (je tam pěkná kosa, to vám řeknu). Jenže tatínek mi zapomněl doma nechat klíče od schránky a tak jsem byla donucena použít svou Mrkev 20000! xD

Oč jde?

Je to rafinovaný výrobek, který mi předvčerejškem koupila Reina. Obsahuje zrcátko a hřebínek. Já vždycky zandám zrcátko do schránky a pomocí odrazu hledám onen A5kový papírek, se kterým mám dojít na poštu a vyzvednout pouzdro. Jakmile papírek spatřím, využiji svého tenkého zápěstí a prodloužím ho ještě o hřebínek. Papírek vyjmu a hotovo! xD Jsem to krásně trhlá :D Ale já už tu okusuju rohy třetí den :D Vím, že to nemůže přijít tak brzo, ale prostě ten pocit, že budu mít něco takového v ruce... kyaaa~

Abyste vyděli, jak to pouzdro vypadá

A já jdu teď marodit k Bleach ^^ Baibaaaaai!!!

Japonské kulturní dny v Budějcích!!

Wed, 16 May 2012 11:10:07 +0200

Nazdáááár! Tak by mě zajímalo, jestli můj blog navštěvuje nějaký Jihočech, který je zároveň otaku ^^

25.5. - 27.5.2012 jsou totiž velice speciální dny!! :D Mrkněte sem a řekněte sami!

Moc se tam těším x3

Bleach

Tue, 15 May 2012 08:10:20 +0200

YAHOO~! Tak jsem nemocná a to znamená, že kromě spánku a prolévání se močopudným černým čajem také něco přidám! Zde je první článek!

Vítejne v novém světě! Nebo bych spíš měla říct světech?

Karakura je poklidné japonské město n našem - Skutečném - světě. Žije zde Kurosaki Ichigo - na první pohled na něm není až na jeho oranžové vlasy nic nenormálního. Ale zdání klame.

Když byl malý, jeho maminku zabylo něco, co normální lidé nevidí - Prázdný. To je duše člověka, který umřel s žalem; duše, která nenalezla klid. Od té doby Ichigo vidí duše mrtvých.

Jednoho dne potká Shinigami - duši, která očišťuje Prázdné, která se mu po jednom útoku Prázdného vloupe do bytu. Hned nato zaútočí další Prázdný a Shinigami je zraněna. Aby Ichigo ochránil rodinu, nechá se dobrovolně nabodnout na měč zraněné Shinigami a sám se jím stane.

Takhle nějak to začíná ^^ Nejlepší je se na to prostě podívat ^^ Ale musíte přežít prvních pár episod, než se to rozjede pořádně. Mě to reda chytlo už od začátku.

Ke stáhnutí zde

Hodnocení blogů!

Mon, 14 May 2012 20:03:20 +0200

Kooonichiwa~!

Jop, tak jsem si řekla, že zase začnu hodnotit blogy. Nu, sice nemám takovou návštěvnost ale i tak by to mohlo jít, ne? Pojďme si navzájem udělat reklamku!! ^^

Jak a co budu hodnotit? Budu se snažit být hodná! P.S.: Žádný bodování nebude!

Hodnotím:

První dojem. Důležitá součást návštěvy!
Desing. Originalita bude na místě ^^
Vylepšení. Provedení menu, zneužití boxů...
Články. Budu koukat na styl psaní.
Reakce. Také reakce návštěvníků dělají blogu jméno. Samozřejmě pokud se tam někdo bude bezdůvodně rozčilovat a něco hanit, tak ho ani nevidím ^^

Nehodnotím:

Návštěvnost. Od toho je TopList a já mu práci mileráda přenechám. Také ne každé téma je tak slavné.
Aktivita. Každý snad chápeme, že daleko lepší, než pařit se u počítače, je čtení oblíbené knížky (v mém případě mangy xD), chození ven nebo věnování se jinému koníčku. Blog má být zábava, oddych a ne jen další práce, ke které se musíme nutit. Ale malý komentář k ní můžu připsat.

Prosím, berte na vědomí mou rychlost (myslí pomalost). Stejně pochybuju, že někdo bude chtít mé hodnocení :D

nik-chan chce sanshin!!!

Mon, 16 Apr 2012 21:24:06 +0200

Konnichiwa, minna!

Chtěla jsem se zeptat, jestli o tom něco nevíte. O čem? Chtěla bych si pořídit sanshin (tady o něm ^^) Jsem si úplně jistá, že to bude stát majlant, ale hodlám na to šetřit tak dlouho, jak budu muset. Tak moc bych chtěla svůj vlastní sanshin a naučit se na něj!

Jenže netuším, kde ho schánět a ani nevím, kolik by mě to mohlo stát. Taky bych potřebovala někoho, kdo by mi pomohl s výběrem... Vyberu si a pak budu (hoooodně dlouho) šetřit.

Takže, ještě jednou, nevíte o tom něco, minasama? Uctivě prosím a budu komukoli moc vděčná za jakoukoli radu!

Zatím ahoj!

Kya, kya, kya, kyou wa Jihotaku no hi!! x3

Fri, 13 Apr 2012 20:04:58 +0200

Konnichiwa!!

Eeto... dlouho, dlouhatánsky dlouho jsem nic nepřidala... to znáte, škola dává zabrat >.< Dneska jsem dostala opravenou písemku z fyziky. Měla jsem 9 bodů a na trojku jsem potřebovala 10. Hm... z příští písemky můžu dostat maximálně dvacet, tak si myslím, že trojku mám jistou... nic lepšího z fyziky neočekávám. Taky jsme konečně začali v chemii brát organiku a já se nechala vyzkoušet... snad ta jednička něco s tou šílenou trojkou udělá. Tím něco myslím "opraví ji spolu s dalšími písemkami na dvojku" xD

No a k tomu nadpisu? Dnes byl Jihotaku sraz opravdu úžasná legrace. Tedy on vlastně ještě pořád je, ale já musela odejít dřív protože mi jedou pěkně blbě autobusy domů a taky můj stav pěněz nestačil na nějakou porci v indické restauraci xD

Ale byla to legrace. Nejdřív jsme chodili po lanovce a objímali lidi. Já a Smiley jsme se trochu styděly, ale snažily jsme se. Potkala jsem naší učitelku hudebky a tak jsem jí požádala, jestli jí můžu obejmout a můj první bod byl na světě :D Ještě jsem jí musela vysvětlit, co se děje a její otázka byla následující: "Tak tohle jsou ti milí lidé milující Japonsko?" :D

Na náměstí nás se Smiley potom zastavil starší pár. Asi si odvodili, že ta malá dívka ve školní uniformě a modrýma myšíma ušima patří k té podobně oblečené skupince s cedulkami "Free Hugs". Ptali se nás, co to "Free Hugs" znamená. Tak jsem povídala, že tahle skupinka, co míjí, jsou lidé milující Japonsko a jeho kulturu a že pořádají soutěž, kdo obejme nejvíc lídí. Pár se smál a nechal nás, abychom je objali :D A jelikož obejmout chlapa je za dva body, nazbírala jsem celkem čtyři! Yatta!

Pak jsme se přesunuli na Sokolák a hráli šipkovanou. Povedlo se mi skoro rozluštit jednu ze šifer! A Smiley dvě :D

Příště se převlíknu za ninju... V krátké sukni se nedá běhat tak, aniž by jste nemuseli hlídat, aby nebylo vidět, co máte pod ní xD A líst na strom? To už vůbec ne... zvlášť když je bílá... mohla by být ještě ke všemu špinavá

Po té jsme zapluli do indické restaurace a my se Smiley zjistily, že na to jídlo nemáme, i kdybychom se složily na jednu porci. Smiley musela na koncert a já měla hlad, tak jsme se rozloučili (no dobře, zařvala jsem ahoj a nevím, jestli mě lidičky slyšeli...) a pak jsem vystartovala z oné restairace u Piaristického náměstí a běžela Lanovkou až do Mercury... měla jsem na to 15 minut. Kvůli běhu jsem si roztrhla silonky, ale stihla jsem to x3 Doma mě čekala pizza x3

No... to je vše :D Jdu psát povídku ^^

Kyaaa, hrozně se těším na další sraz! x3

02 - Teritoria

Thu, 22 Mar 2012 19:28:19 +0100

Jsem tu s dalším dílem!

Školní rok dál pokračoval a já se dokonce přidala ke klubu vaření. Původně jsem se přihlásila do klubu pití čaje, ale někde popletli papíry. Zrovna jsem si doma četla mangu. Sice jsem měla doučování, ale Hiroto byl dole v kuchyni a moje mamka ho vyslýchala, co má rád za nápoj. V příběhu se zrovna schylovalo k něčemu velkému, když mi u ucha zaznělo: "Pokračování příště."

Šíleně jsem se lekla a reflexivně máchla knížkou za hlasem. Ne jen že jsem bacila Hirota do čela, ale i on leknutím odskočil a pro jistotu na sebe vylil všechen čaj a kakao a pokydal se borůvkovou zmrzlinou. Rychle jsem vstala, abych chytila sklenění pohár a hlavou jsem vrazila do skoro prázdných hrníčků tak, že na sebe Hiroto vylil i ten zbytek a z hrníčky chvilku obstojně žongloval. Nakonec se nic nerozbilo.

"Jejda," prohlásila jsem.

"Ty máš ale slabý nervy," řekl a naklonil hlavu na stranu.

"Můžeš si za to sám. Nemáš se za člověkem tak plížit." Dala jsem si ruce v bok.

"Přiznávám," povzdychl si a prohlédl si svou nově upravenou předtím bílou košili s krátkým rukávem. "Už to neudélám."

Povytáhla jsem obočí. "Co? Nebudeš mě lekat?"

"Ne. Nebudu si na sebe brát světlý věci, když tě budu doučovat."

Normálně by mě to urazilo, ale teď jsem vyprskla. "Náhodou to je pěkná skvrna."

"Skvrny. Vypadám jak Milka zkřížená s normální krávou!"

Následoval další záchvat smíchu z mé strany. Takhle se tvářit jsem ho ještě neviděla.

"Počkej, přinesu ti něco od mého táty a taky dojdu pro hadr na podlahu," řekla jsem, když už jsem se tolik nedusila.

"Nemůžu si půjčovat něco od tvýho táty."

Mávla jsem rukou. "Stejně už plánují naší svatbu." Chytla jsem se za pusu a radši jsem vystřelila z pokoje rovnou do ložnice. Popadla jsem první triko, co jsem našla a cestou zpět ještě napustila vodu do kýblu a vzala hadr.

"Na." Hodila jsem mu to triko skoro na hlavu a vytírala. Začal se převlíkat, tak jsem jen zírala do kýblu, ždímala a ždímala a cítila jsem, jak rudnu.

Po chvilce už stál u mě a zadržoval smích. "Ten hadr už je skoro suchej."

A zase jsem počítala. Vlastně teď počítal Hiroto a něco mi vysvětloval. Konečně jsem si pořádně prohlédla to triko barvy modré skalice (modré skalice? já se fakt učím!) s nápisem "high tension". Sedělo mu moc dobře. Vůně našeho aviváže se smísila s jeho vůní. Vážně moc pěkně voněl... nad čím to přemýšlím?

"Takže kolik to je?" dotázal se.

"Hehe," odpověděla jsem inteligentně.

Za hodinu jsem padla hlavou na stůl. Hiroto mi dal za trest dalších dvacet příkladů.

"Máš dost?"

Nemusela jsem odpovídat, protože do pokoje vrazil Naoto s fotbalovým míčem v podpaží. "Nazdar, Yasumi! Je nádherně, pojď ven! Dáme si zmrzlinu a půjdem na hřiště!!"

Konečně si taky všiml Hirota. "Jej, nazdar, Hiroto-senpai."

"Nazdar."

Naoto na něj nechápavě koukal. "Nevyrušil jsem vás?"

"Vůbec!" vyjekla jsem a oba je popohnala ven. Vůbec jsem netušila, proč s sebou beru i Hirota.

U fotbalového hřiště jsem si se zmrzlinou sedla do trávy na svahu. Myslela jsem, že nás Hiroto opustí, protože si nechce hrát s dětmi, ale zůstal. Zrovna s Naotem stáli uprostřed hřiště pro ti sobě, mezi nimi míč.

"Hrajou vůbec vysokoškoláci fotbal?" zazubil se Naoto.

"Proč by ne?" Hiroto se zatvářil s takovým nezájmem, že to Naota naštvalo.

"Tak si to rozdáme, senpai!" Mrkl na mě. "Hej, Yasumi, komu budeš fandit?"

"Ee," načala jsem. Komu? Uvědomila jsem si, že oba pro mě něco znamenají. Do háje.

Ani jsem se nedivila, že se Naoto diví, ale Hirotův údiv mě nevyvedl z údivu... eh... musím zapracovat na slovech.

"B-budu fandit tomu nejlepšímu!"

"Okey!" křikl Naoto. "Odpočítej nám to!"

"Dobře," kývla jsem, postavila se a rozpažila.

Naoto se chytl za čelo. "Neběžíme padesát metrů."

Uraženě jsem hvízdla na prsty. Naoto nějak nedával pozor a Hiroto mu sebral míč. Běžel k jeho brance a přitom si s míčem hrál. Že by se předváděl. Jenže Naoto je rychlý běžec a Hirota dohnal. Sebral mu míč a obrátil. Zírala jsem, jak Hiroto najednou přidal na rychlosti. Takhle se tam kočkovali hodně dlouho. Najednou Naoto špatně namířil a míč letěl přímo na mě. Hiroto ho naštěstí chytil.

"Kam to míříš?" řekl ostře.

"J-já nechtěl!"

"No to doufám."

"Co tím chceš říct? Že jsem to udělal schválně?"

"Tos' řek' ty."

"Proč bych něco měl Yasumi chtít udělat?"

Postavila jsem se, ruce v pěst. To se hádají kvůli mě? "Nechte toho!"

Hiroto se uchechtl, hodil míč Naotovi a odešel. Naoto vypadal, jakoby se po něm chtěl vrhnout, tak jsem ho chytila za ruku. "Prosím, nech toho."

"Proč zastavuješ jenom mě?" ohradil se.

"Předtím jsem křičela na vás oba," podotkla jsem.

Pustil se. "Jenže tys měla říct něco jinýho, víš?"

Vyvalila jsem oči, ruce v bok. "A co jako?"

Jeho pohled se změnil z naštvaného na kajícný skoro hned.

"Promiň. Zasloužil bych pár facek. Naštval mě on a vybíjím si to na tobě. Omlouvám se."

Zavládlo ticho. Jeho hluboké a smutné oči mě zas vtáhly do sebe. S vydáním většího úsilí jsem se odtrhla. "H-hele, já taky nejsem vždycky fér."

"No... jsem pitomec. Promiň."

Další den byla ona písemka z matematiky. Ale já myslela pořád jen na včerejší události. Proč se tak Naoto choval? Není mu to podobné. A měla jsem mu vážně něco říct?

"Nestojí ti za to." Tenkrát ve školce jsem brečela, protože mě nějaký kluk schválně praštil a držela Naota za ruku, aby se na něj nevrhl.

"Ale on ublížil Yasumi!"

Tohle je špatné. Začínám vzpomínat. Nepíšu náhodou test z matiky? Hm... Taky Hiroto se choval zvláštně. Že by ke mě něco cítil? Kluci jsou zvláštní...

Test jsem nakonec napsala na 80%, což nebylo zas tak špatné... chvalitebné. Při obědě jsem ale s Yumi-chan probírala něco jiného.

"Říkám ti, že po tobě jedou. Oba dva," prohlásila Yumi.

"Co když ne?" povzdychla jsem si. "Třeba jen měli něco špatného k obědu." Tu možnost předtím jsem si nějak nedokázala připustit.

"Yasumi-chan, tohle je typické teritoriální chování u samců. Ty jsi vždycky patřila do Naotova teritoria a teď se zkrze hranice chce prorvat Hiroto, chápeš?"

"A, jasně. Ty se v tom nějak vyznáš," řekla jsem.

"Jasně, že jo. Holka, tohle všechno je prostě testosteron."

"Aha..."

Po cestě do klubu mě dohnal Naoto. "Promiň, promiň, promiň."

Otočila jsem se. "Nemusíš se pořád omlouvat."

"Choval jsem se jako idiot. Budu se omlouvat každý den."

Zasmála jsem se. "Za trest?"

Zazubil se. "Omlouvat se ti pro mě není trest."

Trochu jsem se začervenala, ale on tomu nevěnoval pozornost - doufám. "Kampak jdeš?" zeptal se.

"Do kuchyňky. Chtěla jsem něco zkusit," řekla jsem.

"Kuchtička? Cos udělala s Yasumi?" Málem vyprskl smíchy.

"Spletli papíry."

"V porodnici?" Teď už vyprskl.

Plácla jsem ho do ramene. "Ne. V klubu. Chtěla jsem do klubu pití čaje, ale spletli papíry."

"Jasně."

Jakoby uraženě jsem se otočila a dala se k odchodu. Doběhl mě.

"Jé, promiň. Chtěl… chci… chceš pomoct?"

"A ty jsi kuchtička?"

"Kuchtík. A určitě umím vařit líp."

Naklonila jsem hlavu na stranu. "O tom se s tebou nebudu hádat."

Všechny holky z klubu jely na nějakou soutěž a tak kuchyňky zely prázdnotou, což mi nevadilo.

"Takže chci dělat kari," načala jsem a uvázala si zástěru. Naoto neodpovídal a jen podivně civěl.

"Co je?"

"No, ještě jsem tě neviděl v zástěře."

Jé, on mluví, jako kdybych na sobě měla jen tu zástěru… na co to myslím?! Prohlédla jsem si ho také. Jeho zástěra mu moc slušela. Pobavilo mě, když odkudsi vyhrabal vysokou kuchařskou čepici. Pak ale přišel ke mně a nasadil mi ji na hlavu. "Teď je to dokonalé. Ty budeš šéfkuchař a já pomocník," prohlásil a poodstoupil. Začervenala jsem se, ale hned to skryla.

"Tak tedy nakrájej cibuli, prosím."

Naoto se zarazil. "Moment, toto je historický okamžik. Nagai Yasumi-sama mě o něco žádá a říká při tom prosím."

Pokrčila jsem rameny a přešla to, jak mě nazval. Vytáhla jsem kuřecí stehna a horlivě bloumala, jak je nakrájet.

"Nechceš nakrájet radši tu cibuli?" ozval se Naoto.

Kývla jsem a raději ho nechala samotného v tom souboji s masem. Oloupala jsem slupku a rozkrojila cibuli na půlku. Tam jsem skončila, protože jsem se řízla. Kvůli cibuli se mi začali do očí hrnout slzy. Naoto se nejdřív chtěl smát nad slzami z cibule, ale všiml si mé ruky.

"Yasumi! Ty krvácíš!" Okamžitě ke mně přiběhl.

"Naoto, nic to není."

"Jenom skoro na šití."

Nůž mi přejel přes kůžičku mezi palcem a ukazovákem a krvácelo to - opravdu hodně, ale na šití to rozhodně nebylo. Překvapilo mě s jakou starostí mi ruku ošetřil. Na ranku přiložil polštářek a obvázal gázou. Ke konci mě ale trochu naštval, jelikož mě nechal jen míchat a udělat jíšku.

Kousek jsme snědli a něco jsem zabalila domů. Mé obavy se naplnily. Naoto umí vařit lépe (daleko lépe) než já. Naprosto úžastě.

Po cestě jsem se rozesmála.

"Víš, že o člověku, který se jen tak začne smát na ulici, si ostatní mohou myslet, že je blázen?" rýpnul si Naoto.

"Možná, že jsem blázen," zamyslela jsem se.

"Takže nejsi. Blázni o tom nepřemýšlí."

"Já si tě jen představila v kuchařské čepici na fotbalovém hřišti." Kývla jsem směrem k tomu místu. Zrovna jsme okolo procházeli. Naoto se tam rozběhl, zastavil se uprostřed a narazil si na hlavu bílou kšiltovku, kterou předtím nesl v ruce. "Stačí to takhle?"

Usmívala jsem se jak měsíček na hnoji. Cítila jsem horkost ve tvářích a slzy v očích. Srdce mi bušilo a kdybych byla sama, chichotala bych se jako idiot. Co to bylo za divný pocit?

01 - Divná změna

Fri, 16 Mar 2012 19:41:40 +0100

Jsem tady se slibovanou povídkou!! ^^

"Ach jo," řekla jsem si a přeměřila si svůj test z matematiky. "Asi jsem na ní neměla být tak zlá. Teď ten test napíšu zase špatně."

"To není možný. Tys to zase udělala?" Byl čas oběda a moje kamarádka Maeda Yumiko se smíchy dusila na jejím onigiri.

"Hele, moc mi nepomáháš, Yumi-chan! Navíc řekla, že jsem nemožná, hloupá, namyšlená a beznadějná. Proč mě teda nedoučuješ ty?"

"Nechci," načala a prstem vrtala do lavice, "zniřit naše přátelství..."

Víte, chodím na střední školu Haruhi Academy v Tokyu a ani ne za rok budu dělat zkoušky na vysokou. V učení nejsem hrozná, ale také ne příliš dobrá. A rodiče mi pořád shání dobrovolnice (dobrovolníky táta odmítá) na doučování. Zatím to se mnou vzdaly všechny a ty, které mě naštvaly, dostaly ještě ke všemu na budku. Yumiko mě radši doučovat nechce a já se jí nedivím. Ale určitě by mohla doučovat celou školu. Je vážně chytrá a taky moc pěkná. Její pěkně sestříhané dlouhé vlasy s patkou jí rámují oválný obličej, na něm velké skoro černé oči s hustými řasami a milý úsměv. Navštěvuje divadelní klub a chce se stát idolem. To u mě to pěkným vzhledem končí. Kvůli známkám nemůžu navštěvovat žádný klub a ani nevím, čím bych chtěla být.

Náhle se rozrazily dveře a já málem odhodila svůj kus ryby, který jsem zrovna hodlala sníst. Kde se vzal, tu se vzal nějaký kluk bez školní uniformy se vzhledným rozcuchem a frajerským pohledem. Následující hluk ho představil.

"To je Sakurai Hiroto-senpai ze Harudai*!" vykřikla jedna holka a následovalo "kya~!" ze strany většiny ostatních dívek. "Co potřebuješ? Pomůžeme ti s čímkoli!"

Vítězně se usmál. "Tak mi tedy, prosím, řekněte, která z vás je Nagai Yasumi."

Naším směrem ukázal les ukazováčků. Hiroto k nám nakráčel a zahleděl se na Yumi. "Takže ty?"

"Hej," křikla jsem po něm. "Já jsem Nagai Yasumi."

"Jo, říkal jsem si, že tak budeš vypadat," ušklíbl se.

"Co tím myslíš?!"

"Vůbec nic. A psychicky se připrav, budu tě doučovat." Normálně bych mu doporučila, aby se ON připravil, ale řekl to takovým způsobem, že mi přejel mráz po zádech.

S nepatrným náznakem vítězství se usmál. "Dnes odpoledne máme rande. Zatím." Mrkl na mě a odešel.

Rychle jsem se zvedla, ale zase se bezvládně svezla na židli.

Po škole jsem s pocitem prohry vydala domů. Už z dálky na mě z lavičky u supermarketu, který stál po cestě, mával Suzuki Naoto - můj kamarád z dětství. Je to neuvěřitelně roztomilý kluk. Nejsem moc dobrá na popis klučičích účesů, takže použiju přirovnání. Snad znáte herce jménem Kim Bum. Podobné vlasy má taky Naoto. Posadila jsem se na lavičku vedle něj a zadívala se na zem.

"Taky tě rád vidím," pronesl a zazubil se.

Zavrtěla jsem hlavou ve snaze setřást nasupený výraz. "Promiň."

Mávl rukou. "To nic. Budu hádat. Máš novou doučovatelku." Ach jo, vždycky mě těma svýma kávovýma očima prokoukne.

"Skoro jsi se trefil. Až na to že je to doučovatel."

Povytáhl obočí. "Já myslel, že tvůj taťka doučovatele neschvaluje." Naoto mě také zkoušel doučovat, ale když to zjistil táta, hnal ho z domu.

"Asi změnil názor. Ale mě se to nelíbí!"

"Chápu, mohla by ses zamilovat." Už si ze mě zase dělal legraci.

Založila jsem si ruce. "Víš, že jsem po posledním člověku, který mě naštval, hodila knížku?"

Zamyslel se. "Nevím a ani jsem to nemohl okusit, protože mě tvůj táta dřív vyprovodil."

Raději jsem změnila téma. "Ty tu na někoho čekáš?"

"Jop, na tebe." To mi zvedlo náladu.

Na rozcestí jsme se rozloučili. Došla jsem až k našemu domu a než jsem chytla za kliku, otevřela mi mamka.

"Ahoj, sluníčko! Zrovna jsem na odchodu, ale na tebe v pokoji čeká překvapení!" Celá zářila, takže si Hirota oblíbila.

Řekla jsem jí ahoj a nadšeně vyšla shody. Vešla jsem do pokoje, kde na židli u stolu seděl Hiroto.

"Vítej," řekl.

Hodila jsem tašku k posteli a založila si ruce. "Ty mě nemáš co vítat, nejsi u sebe doma."

Opřel se. "Ty taky zrovna neoplýváš zdvořilostí."

Neodpověděla jsem. Tohle byla válka, ale měla jsem pocit, že jsem spíš couvla než se zatvářila nebezpečně. Jen se usmál, postavil se a pokynul mi abych si sedla. Neochotně jsem zaplula za stůl a on přede mě šoupl prázdné papíry, dvě propisky a otevřel sbírku na stránce s látkou, která byla i v písemce.

"Takže určitě víš, co je logaritmus."

Zamrkala jsem. On vyvalil oči. "Logaritmus je inverzní funkce k exponenciální funkci."

Zase jsem zamrkala. Napsal mi na papír tedy dvě na ixtou a já se uhodila pěstí do dlaně. "Jo aha!"

Hiroto se zase uhodil dlaní do čela. "Nedivím se, že ty holky utekly."

"To nebylo kvůli tomuhle."

Nepozastavil se nad tím a pokračoval.

Po pár příkladech mě to přestalo bavit, tak jsem odložila propisku.

"Tos' to vzdala brzo," konstatoval.

"Už mě to nebaví," řekla jsem.

"V pohodě, já mám času dost." Chtěla jsem na něj použít svůj zabijácký pohled, po kterém většina utekla, ale hned ho vystřídal nával paniky. Hiroto se posadil na postel a zaznamenal, že něco zasedl. Zpod mé peřiny vytáhl malou růžovou knížečku - můj deníček. Došlo mu to. Vyběhla jsem a chtěla mu ho sebrat. Jen si poposedl a já zakopla a spadla přímo vedle něj.

"Když teď budeš počítat, vrátím ti ho."

"To je vydírání!"

"Bingo. Protože jinak to asi nepůjde."

Rezignovaně jsem se tedy vrátila k matematice.

Následoval víkend, který jsem celý propočítala a v pondělí jsem psala - a opravdu psala - opravku.

O přestávce na oběd se ke mě posadila Yumi s nějakým papírem. "Potkala jsem paní učitelku Watanabe a ona mi dala tohle. Ale nejsem si jistá, jestli je to tvůj test."

Před tím jsem ležela vyčerpaně na lavici, ale jak jsem zaslechla jméno naší matikářky, proběhla mnou naděje. Nevěřícně jsem se zadívala na svou písemku.

"Devadesát pět procent?!!" Zablýsklo se mi v očích. Hiroto mi musí vrátit deník.

Skončila poslední hodina a na mě se sesypala hromada lidí.

"Nagai-san! Slyšela jsem, že jsi zvládla písemku. Teď můžeš navštěvovat nějaký klub!" Téhle holce jsem zlomila propisku. Byla nějak moc milá, ale měla pravdu. Kam se přidám?

"Zkus klub čaje!"

"Ne! Klub mangy je lepší!!"

"Nejlepší je čtenářský!"

"Ne, ten náš!"

Naštěstí se přihnala Yumi a zachránila mě ze spárů této tahanice. Doběhly jsme za roh.

"Páni, nejsi ty nějak populární? Cos provedla?" zeptala se mezi nádechy kamarádka.

"Mě se neptej."

Vyšly jsme před školu a já to napálila přímo do Hirota. Ten chlap je snad všude.

"Wau, až tak ráda mě vidíš?"

Rychle jsem se odtáhla. "Zacláníš tu."

Vůbec si toho nevšímal. "Nechtělas mi něco říct?"

Ani náhodou! Co bych mu jako měla říkat? "Ne."

Zase se usmál, čapl mou ruku a táhl mě pryč. Yumi překvapeně mrkala, ale nechala ho.

Dotáhl mě až do kavárny, odsunul mi židli a čekal. Zmateně jsem se usadila. Pak si sedl i on.

"Tak co si dáš?" Zeptal se jakoby nic.

Chtěla jsem zase něco jedovatě namítnout, ale zastavil mě takový divný pocit. "D-dám si kakao." To bych od sebe nečekala. Kývl a odešel.

'Kruci,' řekla jsem si, ale znělo to, jako by to řekl někdo jiný. Pomohl mi. A já? Jsem k němu tak hnusná.

Zrovna se vrátil a přinesl dva hrníčky a dva talíře se zákusky. Ke mě položil takový narůžovělý.

Nadechla jsem se a zase vydechla. "To... tvoje... hm... doučování se... hodilo. Totiž, děkuju ti."

"No vidíš, že to jde."

Napnula se mi žilka na čele. Stiskla jsem pěsti, ale snažila jsem se uklidnit. Zaměřila jsem můj dezert, chňapla po lžičce a strčila si velký kus do pusy, abych nezačala ječet. 'Mňam, meloun,' pomyslela jsem si. To mě uklidnilo. S chutí jsem se do dortu pustila a nevnímala okolí. Pak jsem si všimla, že mě Hiroto pozoruje se zaujatým pohledem, opřený loktem o stůl.

"Co je?"

"Nic," odpověděl a stále se díval. "Už víš, čím chceš být?"

Málem jsem se udusila na soustu. "Čím chci být? Hele, je půlka prvního semestru, ne druhýho**! A stejně pochybuju, že tě to zajímá."

"A co když jo?" Mluvil tak klidně, až mě to štvalo.

"Nemám důvod ti to říkat!"

Opřel se a upil trochu kafe. Dal si načas i s odkládám hrníčku. "No... aspoň bych mohl zúčelnit doučování."

"He? Já myslela, že to matikou končí! Proč mě musíš doučovat zrovna ty?!"

Jen se pousmál, zvedl se a odešel. Chvilku jsem jen tak mrkala.

"Slečno, ten mladý pán řekl, že to za něj zaplatíte," ozvalo se vedle mě.

"Co-cože?!!" Ten slizký had.

"Je snad něco v nepořádku?"

Oklepala jsem se. "Ne, vše v pořádku. Zaplatím."

Po cestě domů jsem dost zuřila, ale doma mě na mém stole čekalo překvapení. Obálka a v ní peníze, za dezerty. Ale bylo to víc, než by mohl stát jen ten jeho. Něco se ve mě zlomilo. Uvědomila jsem si, že jsem nebyla moc fér. On my pomohl a já mu málem ani nepoděkovala. Vzpomněla jsem si na moje slova, než odešel. He? Já myslela, že to matikou končí! Proč mě musíš doučovat zrovna ty?! Ta slova mi s ozvěnou zněla v hlavě jak v nějakém pošahaném milostném filmu. Co když jsem ho zranila? Na chvilku jsem se zarazila. Tohle jsem přeci jen nebyla já. Uvědomit si svojí vlastní chybu? Možná jsem to právě udělala.

"Yasumi! Máš tady návštěvu!" volal od vchodových dveří táta a vzhledem k jeho nadšenému tónu jsem usoudila, že přišel Naoto. Rychle jsem se převlékla z uniformy a šla ven.

"Takže jste byli na rande?" smál se Naoto a já zrudla.

"Rande? P-proč si to myslíš?"

Zastavil se. "No páni. Nejdřív jsem si dělal legraci, ale to tvoje rudnutí a koktání mě děsí."

"Já nekoktám ani nerudnu!"

Zvedl ruce v gestu vzdávám se. "Jasně. Promiň. Uklidni se. Jak myslíš." Zase jsme se dali do pohybu.

Byla jsem to já, kdo prolomil ticho. "Jak vypadá rande?"

"Takže máš pochyby?" zazubil se.

"To říkáš ty. Já se ptám, jak vypadá rande." Uraženě jsem hleděla před sebe.

"No, neexistuje žádný přesný model, jak tahle věc vypadá. Jseš nervózní, šťastná, srdce ti bije o sto šest. Cítíš se divně, ale v dobrém slova smyslu."

Neodpověděla jsem a pokračovali jsme mlčky až k dětskému hřišti. Naoto se usadil na houpačku, ale já nějak nevnímala okolí a zakopla o obrubník. Kamarád rychle přispěchal a pomohl mi sebrat se ze země. Možná po prvé jsem se zadívala do jeho očí tak zblízka. Teď jsem byla nervózní. On se také na chvíli zastavil, ale jakoby si najednou na něco vzpomněl, zase se zazubil a narovnal se.

"Takže jsi nad tím přemýšlela?"

"N-nad čím?"

"Zase koktáš, takže jo."

"No dobře." Vzdala jsem to. Před ním nic neutajím. Spustila jsem se na druhou houpačku. "Koupil mi zákusek. Byl tak moc slušný a já byla jako..."

"Ty?"

Jedno obočí mi vyletělo snad až k nebi. "Jo. Ale cítila jsem se s ním... do... do... doooooo," nějak mi to nešlo vyslovit.

"Okej, vím co myslíš. Pokračuj."

"Půjdu mu ty peníze vrátit."

"Hm..." pronesl dlouze. "Vím, jak zítra končí. Moje starší sestra s ním, myslím, chodí do třídy."

Usmála jsem se. "Děkuju."

Onen den jsem čekala u cesty asi půl hodiny, když jsem ho uviděla. Povídal si s kamarády a smál se. Je tak pěkný, když se směje... co to plácám?!!

"A, Yasumi!" Všiml si mě.

"Wau, to je tvoje holka?" řekl jiný kluk.

"Jo tak středoškolačka?" rýpl si další.

"Nechte toho," uklidňoval je Hiroto. Tohle nebyl ten člověk, kterého znám.

"Co potřebuješ?"

Civěla jsem na něj neschopna slova. Nakonec jsem mu vrazila obálku a utekla.

Asi ho uškrtím! To mě tak změnil?!!

*Harudai je název pro Haruhi Daigaku - universita, kterou jsem si vymyslela xD

** V druhé polovině druhého semestru se diskutuje o dalším vzdělání.

Ketjap Manis

Fri, 16 Mar 2012 14:11:57 +0100

Konnichiwa~!!

Dneska při dělání oběda jsem se rozhodla, že se budu psát na blog také o různých surovinách. Tento článek je o omáčce zvané Ketjap Manis!

Hmm... tak kde začít... Ketjap Manis je, jak už její název vypovídá indonézská sladká sójová omáčka. (manis znamená sladký a ketjap... hm... zeptám se Yuki ^^).

Jde o hodně tmavě hnědou omáčku o sirupové konzistenci

Používám ji v marinádach s kuřecím nebo vepřovým masem (panenkou). Ostatní jsem nezkoušela, ale s nějakou rybou bude určitě také dobrá ^^

Jídlu dodává karamelovou příchuť právě proto, že je sladká a karamelizuje

Tady jsem ji nemohla sehnat, a když jsem na ni ve Stuttgartu na trhu narazila, začala jsem jásat tak, že se pán u stánku s těmihle surovinamy začal smát xD

Stála mě tři eura!!

02 - Čokoláda

Thu, 15 Mar 2012 20:20:23 +0100

Jsem tu s dalším dílem ^^

Nezapomeňte, čte se to z prava do leva ^^

Já, anime a manga

Wed, 14 Mar 2012 18:00:20 +0100

Konban wa!!

Tak jsem začala překládat mangu x3 Přemýšlím o tom, že bych do toho zakomponovala také Smiley (nechtěla bys? *smutný pohled*) a Reina by se také přidala. Se Smiley si říkáme Futari no Baka (dva hlupáci). S Reinou bychom byly Sannin no Baka, ale Reina nechce, abychom se tak jmenovaly TwT

Každopádně jsem zase až po uši v anime Shugo Chara! x3 Docela mě štve, že už skončilo a tak jsem přemýšlela o povídce na toto téma, ale hned jsem si vyčetla, že další povídku už bych asi neměla začínat xD Snad někdy později xD Muhaha, také jsem přemýšlela o tom, že bych si tam vymyslela vlastní postavičku x3 Zkoušela jsem jí nakreslit a má i vlastní Shugo Chara x3 (obrázky vloženy)

Tákže, to je Tomoya Chinami a její Shugo Chara jménem Aimi. Asi t začnu psát co nejdřív xD

Zbytková polévka

Wed, 14 Mar 2012 17:42:32 +0100

Haisai, minasan!

Tak jsem tady s receptem (konečně -_-') Ještě včera jsme tu měly také Smiley a po dlouhém focení na soutěžní komix jsme spáchaly takovou zbytkovou polévku. Byla moc dobrá, takže vám dám receot ^^ Bohužel ale jsem nestihla pořídit fotku, hlad byl veeeeeeeeeliký (přesné takhle! *ukazuje jak*)

Suroviny:

dva chomáče instantních rýžových nudlí

jedna mrkev

4 cm pórku

půlka cibule

máslo

půlka kuřecího vývaru (takový tý kostičky)

převařená voda

sójová omáčka

vajíčko na tvrdo

pepř

sůl

Postup:

Mrkev nastrouháme nahrubo, pórek nakrájíme najemno, vhodíme do misky, zasypeme trochou hladké mouky a promícháme. Cibuli takrájíme najemno a osmahneme na másle. Přihodíme pomoučenou směs a smažíme do měkka. Dáme si vařit vodu do varné konvice a jakmile se dovaří, stlumíme plamínek pod směsí, aby to neprskalo a podlijeme ji. Použijeme tolik vody, kolik chceme polévky. Vhodíme kostičku vývaru a necháme rozpustit. Po té dochutíme solí a pepřem a dvě minutky povaříme. Nakonec vypneme plamínek a vhodíme nudle. Za tři až čtyři minutky by měly být hotové a mi můžeme servírovat do mističky. Na vrch poskládáme plátky z vajíček a kdo chce, může si přidat také sójovku.

Snad vám bude chutnat! ^^ Itadakimasu!

NEO POP STANDART!!

Sat, 10 Mar 2012 13:23:19 +0100

Haisaaaai!!

Nya~!! Věřte, že pro mnoho lidí se dnešní den nejmenuje sobota. Dnes je 10.3. a s tímto datem přichází i druhý RANGEDAY!! x3

A jaké novinky pro nás mají ORANGE RANGE tentokrát? 18. dubna vydají album NEO POP STANDART!! Bude to obsahovat hodně elektro hudby, což jsem se trochu zděsila, ale po vyslechnutí ukázky jsem se zase žulila jak pitomec ≧ω≦

Zatím vydali také zkrácenou versi klipu k písni Hello Sunshine Hello Future a je to skvělý x3

Minasama, slyšeli jste to? Yoh-san mluví! :D To byl můj první dojem z úvodního proslovu.

Jinak, kdyby někdo nerozuměl (blbá poznámka xD), Yoh-san nejdříve Renji-sama nejprve představi (a pak se tak úžasně usmál nyaaa~ ≧∇≦). Následovala informace o tom, že 18. dubna vydají nové album.

Yoh-san předal slovo Yamatovi, který brohlásil něco jako, že to nebude opakovat dvakrát a řekne to jen jednou, tak aby jsme dobře poslouchali a sdělil jméno albumu "NEO POP STANDART". Legrace byla, když to po něm Hiroki zopakoval xDD

Pak už to šlo s mým odposlechem z kopce, protože začali mluvit přes sebe a strašně rychle xD

V klipu jsou mám pocit v Okinawa Churaumi Aquarium... to byl vždycky můj sen, navštívit tohle aquarium x3

Těším se x3

Yasumi no Owari - Úvod

Thu, 08 Mar 2012 12:54:22 +0100

Ahojky. Mám teď rozdělaných několik povídek a protože je nechci nikde zveřejňovat, dokud nebudou dodělané, budu sem házet aspoň díly této povídky. Teště se také na stejnojmenou mangu. Ale půjde to pomalu.

A očempak je tento příběh?

Studenka střední školy Haruhi Academy jménem Nagai Yasumi zase pokazila testy uprostřed semestru. Lidé už mají strach ji doučovat a tak její rodiče vytáhnou tajnou zbraň. Bývalého studenta Haruhi Academy a nýnějšího studenta Harudai jménem Sakurai Hiroto, který si s ní nebere servítky a náhle je Yasumi ta, která se bojí být doučována. Po první dobře napsané písemce se jí však začne doučování líbit, protože je Hirotem pozvaná na rande.

Pozor, to není vše. Je tady také její neuvěřitelně roztomilý kamarád z dětství Suzuki Naoto, který je do ní zamilovaný - jak se říká - až po uši, o čemž Yasumi nemá ani tucha.

Vysvětlivky:

Abyste tnebyli zmatení, musíte vědět jak probíhá školní rok v Japonsku. Na každé škole je tro trochu jiné (prázdniny a tak). Haruhi Academi je vymyšlená, takže mám prakticky volno ^^

Na vyšších středních školách studenti studují 3 roky. Školní rok se dělí na tři termíny. První je od začátku dubna do půlky července a pak jsou dvouměsíční letní prázdniny. Na začátku října začíná druhý termín, který končí před Vánoci. Potom nastávají zimní prázdniny až k 1. lednu, kdy jsou oslavy Nového roku. Třetí termín je od ledna do března. V tuhle dobu mají prvák a druhák trochu volněji (asi jako my v období maturit) a třeťáci se učí na zkoušky na vysokou. Rok končí gradulační ceremonií, která se většinou kryje s obdobím kvetoucích sakur. Během ceremonie se stává, že dívka požádá chlapce, který se jí líbí, o knoflík z jeho uniformy, aby na něj měla vzpomínku.

Něco navíc:

Celý příběch mě napadl s jménem Nagai Yasumi, což znamená "dlouhé prázdniny". Jak jinak pojmenovat někoho takového?
Yasumi no Owari se dá chápat dvojsmyslně. Může to znamenat "konec prázdnin" a také "konec Yasumi" ^^
Aichan se zamilovala do Hirota a já asi taky xD (naprosto nepodstatné... p.s. Aichan není postavička, ale moje japonská kamarádka žijící ve Španělsku... nyuu~ dala mi krásný náramek x3 - zase nepodstatné... pro Vás :D)

Spřátelený blog :D Anwen&Rainie

Wed, 07 Mar 2012 18:36:14 +0100

Oooohisashiburi deeesu!

Mám nový spřátelený blog! Vlastní ho dvě blogerky a šikovné spisovatelky jménem Rainie a Anwen. Mrkněte tam, možná vás něco zaujme :)

P.S.: minasaaama!! V sobotu je RANGE den!! Tanoshimi!