Irasshaimase~!

Dovolte mi, abych vás přivítala na mém malém skromném bločku. Říká se mi Ichi a považuji se za trošku střeleného otaku, který sleduje anime a čte mangu, samostuduje japonskou historii a japonštinu a hraje (píše) textová RPG. Mám ráda hudbu, zpívám a hraju na kytaru a samozřejmě nikdy nepohrdnu zaražením sluchátek do uší a poslechem oblíbených kapel a zpěváků při dlouhé cestě do školy.

Abych nemluvila jen o sobě, představuji Vám i tohle momentálně roztomile růžové místečko. Naleznete tu nejen nějaké info o anime a mangách, které jsem četla, ale i o neotaku věci. Recepty, možná i návody na kreslení... Občas tu budu sem tam dělat reklamu na RPGéčka, která hraju.

Máte něco na srdci? Piště piště, ráda si povídám! :3

Byakuya a Renji v akci! Záchrana Sushi!

8. října 2012 v 20:52 | Nik-chanです! |  FanFiction
To jsem dneska stvořila :3


Bylo krásné jarní odpoledne v Seireitei a dva shinigami se procházeli po ulici. Jeden z nich měl dlouhé černé vlasy ozdobené bílými sponami, hluboké tmavě modré oči, zamyšlený pohled, oblečen v shinigamském kimonu, přes které ještě vlálo haori s čínským znakem pro šest na zádech, druhý červené vlasy, přes čelo uvázaný bílý kus látky, hnědé úzké oči , černé tetování na čele, na sobě také shinigamský úbor a odznak šesté divize na levé paži.
Zkrátka, kapitán Kuchiki Byakuya a jeho zástupce Abarai Renji si to štrádovali ulicí a mířili ke kasárnám své divize. Zrovna procházeli zahradou, když zaslechli smutné "mňaaaaau".
"Co- co to bylo?" rozhlédl se Renji a oba se zastavili.
Byakuya poznamenal: "Kočka," a rozešel se.
"Á, už jí vidím! Je támhle na stromně. Vypadá, že se bojí slézt."
Byakuya dál nic neřekl. Ještě aby to byla Yoruichi. Přece jen se koutkem oka podíval. Ne, tahle nebyla černá. Její bílá srst se v těch růžových květech sakur skoro ztrácela. Tak bílá... jako sníh... Rukia!
Šestý kapitán se zarazil.
"Co se děje, taichou?" zeptal se Renji nezvyklý na takové chování.
"To kotě je Rukii. Dal jsem jí ho k narozeninám," řekl.
Renji se usmál. "Ach, to je milé, tai... chci říct, to jí jako hodláte sundavat?"
Jako odpověď mu muselo stačit to, že Byakuya už nyní nestál před ním, ale pod stromem, ze kterého to zvířátko kňouralo. Už se chytal první větve a natahoval nohu.
Zástupce se v tu ránu zjevil u něj. "Taichou, já tam vylezu, dobře?" Přece nemohl nechat potomka klanu, jež jde všem příkladem, jen tak šplhat po stromně. A navíc, proč by měl šplhat?
"Renji."
Ten ho samozřejmě neposlouchal a vyskočil na větev s kočičkou. Ta se lekla, nadskočila, vyškrábala se shinigamimu po hakamě přes kosode až na obličej a obstojně ho podrápala. Nebohý Renji ztratil rovnováhu a sletěl ze stromu.
"Renji," ozval se zase Byakuya. "Ona nemá ráda prudké pohyby."
"TO JSTE MI TO... jistě. Přijměte, prosím, mou nejhlubší omluvu."
Byakuya už ho zase nevnímal a sundal si haori. Prostě ho hodil na zem a začal šplhat. Konečně se ladně dostal... prostě se tam vyškrábal a stanul tváří v tvář koťátku.
"To se dalo očekávat od mého taichou," řekl Renji potichu, aby snad nevyrušil nonverbální komunikaci, která právě probíhala mezi těma dvěma na větvi.
Všechno se pokazilo, když Byakuya s naprosto vážným a neoblomným výrazem, jež nepřipouštěl námitky, prohlásil pevným kapitánským hlasem "čičí".
Renjimu zpadla čelist, nejen kvůli tomu. Kočička se zase lekla a kapitánův obličej v tom samém momente zdobily čtyři červené pruhy. Leknutím uskočil, bohužel zapomněl odhadnout, že za ním už žádná další větev není a dočista nekapitánsky a neurozeně sebou plácl vedle svého zástupce.

Ubylo půl dne. Dva nejvýše postavení muži šesté divize bezradně seděli na zemi opření o strom a nad nimi mňoukala kočička.
"Renji, Byakuya-niisama!" Od kraje zahrady se k nim nesl hlas mladé černovlasé, modrooké shinigami a přibližoval se. "Co se děje?"
Renji se ujal řeči. "Rukio, je tady tvoje ko..." Zarazil se a nevěřícně sledoval, co se stalo.
Koťátko seběhlo po kmenu stromu a hupslo Rukie přímo do náruče.
"Sushi, kdepak si se tady vzala?" zeptala se a na to se tázavě zahleděla na Renjiho.
Oba shinigami mlčeli a tak se jen uklonila svému bratrovi, zamávala kamarádovi a vesele odběhla.
"Ta Rukia, určitě to udělala schválně," zabručel Renji.
Od Byakuyi vyzařovaly smíšené pocity. "Byl jsem poražen kočkou..." broukal si dokola posmutněle a překvapeně. "A jmenuje se Sushi..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rex Rex | Web | 12. října 2012 v 20:27 | Reagovat

xDDD
"Byakuya s naprosto vážným a neoblomným výrazem, jež nepřipouštěl námitky, prohlásil pevným kapitánským hlasem "čičí"." tuhle pasáž vidím živě :D

2 Nik-chan Nik-chan | E-mail | Web | 13. října 2012 v 8:20 | Reagovat

xD tahle povídka mě napadla pár dní po té, co jsem tuhle zcénku předváděla :-D jsem si říkala, že by to byl dobrý nápad ji zapsat jako drabble, ale povídka se krapet roztáhla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama