Irasshaimase~!

Dovolte mi, abych vás přivítala na mém malém skromném bločku. Říká se mi Ichi a považuji se za trošku střeleného otaku, který sleduje anime a čte mangu, samostuduje japonskou historii a japonštinu a hraje (píše) textová RPG. Mám ráda hudbu, zpívám a hraju na kytaru a samozřejmě nikdy nepohrdnu zaražením sluchátek do uší a poslechem oblíbených kapel a zpěváků při dlouhé cestě do školy.

Abych nemluvila jen o sobě, představuji Vám i tohle momentálně roztomile růžové místečko. Naleznete tu nejen nějaké info o anime a mangách, které jsem četla, ale i o neotaku věci. Recepty, možná i návody na kreslení... Občas tu budu sem tam dělat reklamu na RPGéčka, která hraju.

Máte něco na srdci? Piště piště, ráda si povídám! :3

01 - Co tu dělaj?!

5. října 2012 v 18:41 | Nik-chanです! |  Bleach na lyžích!
Tak už mi to leželo v hlavě nějaký ten týden. Konečně jsem napsala první díl :3



Jaká by to byla zima bez školního lyžařského zájezdu? "Naprosto v klidu," řekl by vám Ichigo.
S jeho třídou se už konečně vylodili před ubytovnou v horách a vytahovali zavazadla, lyže a snowboardy z autobusu.
"Kurosaki-kuuun? Mohl bys mi prosím pomoci s mými kufry?" ozvalo se za Ichigem, který už si ty svoje odnesl do patra.
Ichigo okamžitě dostal tik do oka a obrátil se na usmívající se Rukiu. "Dokážeš to s přehledem sama." Pak zahlédl neskutečně černou auru a postavu v ní zahalenou.
"Ichigo, odmítáš snad dámě pomoct?" zeptala se krvelačně ta postava.
Zamrkal a natáhl před sebe ruce ve znamení "stůj". "Neee, Tatsuki. Špatně's to pochopila." Hned byl ten tam i s Rukiinými věcmi.
Ta se usmála ještě víc. "Děkuji ti, Kurosaki-kun!" V duchu si však řekla. "To máš za to, že jsi se posmíval králíčkovi Chappymu, ty idiote."
Nakonec se nápadu udělat z Ichiga nosič chytily i ostatní dívky a Rukia byla hrdá na svou vylepšenou pomstu.

"Téda, Ichigou~~! Ty seš fakt gentleman!" poblahopřál mu Keigo na pokoji, jenže Ichigův pohled "drž tlamu nebo ti fláknu" ho umlčel.
Pokoj nebyl zas tak velký, ale vešlo se tam osm lidí. Odprostoru za dveřmi vedly malé skříňky až k protější zdi. Jinak byla místnost zaplněná čtyřmi palandami.
"Taky jste mohl pomoct, Asano-san," přisadil si Mizuiro.
"Nemluv se mnout taaaaaaak!" kníkl a přispěchal ke svojí skříňce přímo za dveřmi.
'Hodlá tohle dělat celý týden?' zeptal se Ichigo v duchu.
Najednou se ozvala rána a obyvatelům pokoje se naskytl vskutku zajímavý pohled. Jejich třídní totiž bez zaklepání vlítla do pokoje jako uragán. Dveřmi místnosti praštila do dveří od Keigovi skříně a Keigo ne moc ladně zahučel do útrob úložního prostoru.
"Pusťte mě ven! Mám klaustrofobii!!"
Učitelka se jen zamyšleně rozhlédla. "Nekřičí tu někdo? No, to je jedno. Za půl hodiny na svahu!" A zase byla fuč.
Keigo konečně vyskočil ze skříně a zmateně se rozhlédl. "Cože máme dělat?"

"Takže my máme volno..." řekl Ichigo jen tak do vzduchu a prohlížel si svah.
Skončil v první skupině. Druhá skupina už odjela na nějaké to cvičení a ta třetí se odkutálela.
"Přesně tak, Ichigo," odpověděl mu známý hlas.
Zástupce nadskočil, div nespadl při dopadu z lyží a prudce se otočil na Rukiu. "Co tu děláš?!"
"Chystám se si zaplavat, ty idiote," prohlásila s otráveným výrazem, pak se zarazila a rozhlédla. "Ara, Kurosaki-kun, my jsme ve stejné skupině? To je milé!"
"Ty malá," procedil skrz zuby a dostal tik do oka.
K další interakci nedošlo. Všichni málem ohluchli, protože se z dáli vysokou rychlostí přibližoval něčí jekot a s ním i postava s překříženými lyžemi, rozklepanýma nohama a rozpaženýma rukama. Prosvištěla okolo Ichiga a pokračovala v cestě. Po pár vteřinách se tou samou cestou prohnala druhá, o něco menší postava a křičela: "Hinamori!!!"
Ichigo za nimi chvilku civěl, nic mu dechocházelo a nakonec se za nimi rozjel. Rukia ho následovala. Žádné další zásahy už ale nebyly třeba. První postava sebou sekla a skutálela se o pět metrů níž. Hned se posadila. Druhá zastavila těsně u ní. Třetí přijel Ichigo a nonšalantně oba ohodil sněhem.
"Sorry! Hej ty! Jsi v pořád... jauvajs!" Čtvrtá dorazila Rukia a flákla Ichiga hůlkou po hlavě.
"Ty magore! To je Hitsugaya-taichou a Hinamori-fukutaichou!" sykla.
"E? Fakt?" Se zkoumavým pohledem si je prohlížel. "Nazdar Toushiro! Jsi tu se svojí ho..." Další rána.
Toushiro se už chtěl ozvat, ale Momo byla rychlejší. "Jů!! Takže ty jsi Kurosaki Ichigo? Páni! Jsem ráda, že tě poznávám! Já jsem Hinamori Momo!"
"Ehm... tě-těší mě. Jsi v pořádku?"
"Jsem. Víš, moc to neumím tak mě to Shi..." Všichni zaregistrovali podivný Toushirovo úlek a Momo se zarazila. "... totiž Hitsugaya-kun učil. Ukazoval mi, jak si mám stoupnout do pruhu a zrovna, když mluvil o tom, kde to má brzdy, tak jsem ten pruh vyzkoušela a trochu se to rozjelo."
"Pruh?" Ichigovi se nad hlavou objevily otazníky.
"Asi myslí pluh," napadlo Rukiu.
"Dobře. Otázka číslo dva. Co tu vůbec děláte?"
"To tě nemusí zajímat," prohlásil Toushiro.
"To není hezké, Hitsugaya-kun! Nejste náhodou kamarádi?" vložila se do toho Momo.
"Jsem Hitsugaya-tai..."
Momo ho už nevnímala a usmála se na Ichiga. "Máme tak trochu dovolenou. Když je to období míru, tak jsme si řekli, že si musíme odpočinout a na pláži už byli shinigami několikrát. Proto jsme teď na horách."
Rukie se rozzářily oči a padla na zem vedle Momo. "Hinamori-fukutaichou! To znamená že i já mám dovolenou?"
Momo se zamyslela. "Myslím, že i ty."
Mezitím se Ichigo přikradl k Toushirovi. Drknul ho loktem. "Má tě pod pantoflem, co?"
Ten se na něj obrátil s nečitelným a trochu mrazivým pohledem. "Kurosaki, za prvý, tady všude okolo je sníh a za druhý, ona není moje holka."
"J-jasně."

Ichigo přišel vyčerpaný do pokoje a padnul na postel.
"Tak jaké to bylo?" zeptal se Mizuiro z protější palandy.
"Docela zábava, ale jsem rád, že na mě nespadla lavina..." odpověděl v zamyšlení.
"La-lavina?" vykvíkl Keigo nad Ichigem a praštil se do hlavy o strop.
"Jak jste na tom byli vy?"
"Když mi ukázali pluh, tak se mi jelo už dobře, ale Keigo udělal rozštěp," vysvětlil Mizuiro.
"Rozštěp?" divil se Ichigo.
"Udělal ten pluh obráceně."

Konečně nastal čas večeře. Ichigo si našel místo k sezení a s chutí se zakousl do masa.
"Renji, podej mi prosím sůl."
"Jistě, taichou."
"Naiya, teď jsem si jí chtěl vzít já."
"Šlechta má přednost."
"Řekl bych, že přednost má ten, kdo přišel dřív. Co na to říkáš, Rukia-chan?"
"Eh no... nii-sama by měl... vy byste... musím si odskočit."
"Budete se tam dohadovat dlouho nebo si tu sůl mám prostě vzít já?"
"Až po mě! Nebo si to chceš rozdat?!"
"Dala bych si trošku..."
"CO TU VŠICHNI DĚLÁTE?!!!" Ichigovi ruply nervy. Tušil, že jich tu bude víc, ale se stejným hotelem nepočítal. Očima přeměřil Byakuyu, Renjiho, Izuru, Momo, Kenpachiho, Yachiru, Toushira, Rangiku a Gina.
"Jejky, to není hezké, Ichigo. Jsme unavení, tak jsme si chtěli dát dovolenou," řekl Gin.
"Zrovna na tebe to platí dvojnásob!"
"Bohužel s Ichimarem musím souhlasit. Jsme tu na dovolené," přisadil si Byakuya.
"Nemluvě o tom, že teď kvůli tobě na nás kouká celá jídelna," postěžoval si Izuru.
V celé místnosti se ozívalo šuškání.
"Tak si nemáte sedat ke mě! Jsem tu se školou," namítl Ichigo.
"Hele, nejsou to ti spolužáci, co odešli?" zaslechl.
"Jo, asi jo. Ti ostatní jsou jejich kamarádi? Vypadají děsivě."
"A oni se znají s Ichigem?"
"Tak vám pěkně děkuju," prohodil Ichigo směrem ke kapitánům a vice-kapitánům.
"Není zač," ozvalo se sborově.
"Vy..."
"Ten s těma věcma na hlavě je strašně sladkej, co?"
Vedle Ichiga rupnul hrníček. "Věcma na hlavě?" zeptal se tiše Byakuya.
"O-oni to tak nemyslely!" začal ho uklidňovat Renji.
"Ale ten s těma jizvama je děsivej. Jak to že se ho ti ostatní nebojí?"
Kenpachi se opřel o opěrátko židle a mrknul na ně. "Dík."
Yachiru mu vyskočila na rameno. "Ken-chan! Tohle nedělej!"
Ichigo se vedl od stolu. "Gochisousan." Radši ani nečekal, co bude dál a šel si lehnout.

V posteli ho napadlo, že tohle bude pěkně dlouhý a divný týden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama